NEVIDITELNÝ MZUNGU
Vyrážíme do Mahanga na rozhovory s místními.
Kvůli nedostatku času se Zuzka odpojuje a jde domů zařídit nějaké věci
k jejich odjezdu do Malawi. Taková menší, avšak důležitá vsuvka: nespali
jsme doma, ale u jednoho z našich farmářů, Allyho. Chtěl nás pohostit ve
svém domě. A ne pouze na jednu noc. Ještě nás tam jedna čekala… Chtěl totiž,
abychom se u něj cítili jako doma a po práci se radostně vraceli k němu.
Pomalu dorážíme do vesnice. S potěšením
poznáváme našeho nového mladého farmáře, Tatiza. Nejen že je pracovitý a tedy i
úspěšný, ale také velmi laskavý. Jeho mlaďounká žena nám přichystala opravdu
velkou porcičku rýže. Nejprve jsem si myslela, že ten talíř s kupou rýže je
pro nás všechny dohromady. Když ale začala nosit další a další, polil mě trochu
pot. Jak to mám sníst? Navíc k tomu z úcty připojila porci hovězího
masa. A jak se říká, jídlo by se mělo před posláním do žaludku nejméně 100x
přežvýkat. To jsme někteří dodrželi. Bohužel ne z vlastní vůle. Konzistence
masa je tady trochu jiná, tužší. Byl to opravdu boj, než jsme to do sebe
nasoukaly. Musím uznat, že z té obří kupy trochu rýže ještě zbylo, ale
v porovnání s tím, co jsme snědli, to byla maličkost.
Obrovské porce nejsou jediné, s čím se tady potýkáme.
Počet jídel během dne se velmi různí. Někdy na oběd nenarazíme jak je den
dlouhý, jindy se zase musíme poprat se dvěma až třemi pěknými porcemi rýže za
sebou.
S plnými žaludky odcházíme k dalšímu farmáři.
Není však doma, tak se vydáváme na cestu zpět. Potřebovali bychom nespatřeně
projít kolem Allyho domu a zajít pro Zuzku. Malinko si odpočinout a poté spolu
hromadně dorazit zpět k Allymu, „rovnou z práce.“
V klidu si povídáme a pokračujeme v naší
cestě. Míjíme první domky v Kajunjumere. Následuje Allyho dům. Čisto. Ne
však na dlouho. Ally vychází z domu. K našemu štěstí zády k nám.
Přejde bez povšimnutí cestu a usadí se na druhé straně u ostatních na odpolední
dýchánek. Zase štěstí, sedí zády. Tak si tak v klidu projdeme nespatřeně
kolem. Když v tom, vyběhne banda malých jásajících dítek a vesele si
začnou pokřikovat: MZUNGU, MZUNGU, MZUNGU. Jsme prozrazeni. Tady opravdu
nedokážeme být nenápadní, ať se snažíme, jak se snažíme. Svíticí pleť nás vždy
prozradí. A to já, já nejsem zrovna nejsvětlejší pleti, to asi víte J. V Tanzanii se však v davu
neztratím. Ale někdy to má i výhody.
Na cestě k masajům nám byla naše pleť přece
jen dobrá. Máme prý vystoupit až na druhé zastávce v Chimale. Místní
říkají, že tedy až na té příští. Tak si tak v klidu sedíme. A naše pleť si
vesele svítí autobusem. To nás zachránilo. Takhle nás Musa masaj, který na nás
čekal na druhé zastávce, tedy již téhle J v plné daladale lidí snadně
rozpoznal. Bez naší pleti bychom jeli kamsi dál…
PS: Taková veselá příhoda na závěr. Trošku z
jiného (tmavšíhoJ) soudku. Možná jsem se ještě nezmínila, ale
nemáme tu elektřinu, takže tma je na denním pořádku. Když nás večer Babu přes
zeď zavolá z obýváku, že tam na nás čeká večeře, s radostí, tedy
skoro vždy J, se
zvedneme a jdeme se usadit k jídlu. „Katka, the dinner is ready (večeře je
hotová),“ pomalu se zvedám z postele a jdu napřed do obýváku. Tma. Chci si
popovídat. „Babu? Are you here? (jsi tu?)“ Už nebyl. V té tmě jsem vážně
nerozpoznala, že už v tom křesle, kde běžně při večeři sedává, není.
Škoda, večerní povídání s ním máme moc rády J.
Kačka
Nečekal jsem, že někdy uvidím fotku, kde bude Kačka svítit mezi lidma kolem ní :D
OdpovědětVymazatTento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazat